17.03.2017 09:00
Rubrika: Pohľad zo zahraničia
Od: Ondřej Hlubek

Erasmus nebo život, část 2


Druhý den jsem jel na svojí Erasmus alma mater, Itä-suomen yliopisto/University of Eastern Finland. Hned v autobuse jsem poznal, co znamená jezdit v dopravní špičce. Řidič se mi snažil finsky vysvětlit, že ty dvě eura, co mu strkám do ruky, jsou málo a že jedu za 3,80. Tak jsem mu vytáhl nějaké drobné z peněženky a vyjel jsem směr centrum. V ruce jsem držel mobil s offline verzí aplikace Mapy.cz, která se mi osvědčila první den v Trenčíně a pozoroval jsem místo, které se nejvíce přibližuje univerzitě, abych mohl vystoupit z autobusu. U univerzity na mě čekala Nina, která mi pomohla se zápisem, a já se mohl poté vrhnout hledat aulu, kde jsme měli Orientation Week. Měl jsem velikánské štěstí, jelikož ve foyer před přednáškovou místností jsem zaslechl nejmilovanější věc na světě a to je má rodná řeč. Zaplesal jsem a hned jsem se seznámil se dvěma Čechy, Pavlínkou a Jirkou. Tito dva bardi již studovali na univerzitě od září (čti september) a bylo super najít zde někoho zkušeného. V aule se k nim přidala i usměvavá Janča, která asi čtrnáct dní po mém příjezdu odletěla zpět do Česka. Na dvoudenním seznamovacím kurzu jsme byli informování o všem možném, co by mohlo být pro nás důležité. Seznámili nás s akademickým portálem WebOodi, který je ještě i teď pro mě španělská vesnice, a musím si vyčlenit nejmíň pět minut času navíc, abych našel to, co hledám. V mezičase jsem si zašel do studentské unie ISYY vyzvednout můj tzv. Survival package, neboli krabici s povlečením, hrnci, skleničkami, talířem, miskou a příbory, který jsem si před odjezdem objednal a také pro Welcome package za 2€, ve kterém jsem měl, mimo diáře, tašky, reflexní vločky a pár slevových poukázek, SIM kartu se 7€. Díky této maličkosti, a sice SIMce společnosti DNA, jsem si mohl oddychnout a aktivovat si neomezená internetová data za 16,90€ na měsíc, a to se vyplatí! :-) Nevím, co budu dělat doma, v zemi s nejdražšími tarify široko daleko.

Třetí den byl pro mě přelomový, konečně jsem si šel splnit sen – šel jsem si vypůjčit kolo. Nina mi poradila, kam mám zajít, ale doporučila mi, že mám být na tom místě v osm ráno, jelikož je to doba, kdy je největší výběr kol. Překvapilo mě však, že půjčování kol provozuje charita nebo komunitní centrum, či jak bych to jinak nazval. Můj pracovní název: U Uprchlíků. Vešel jsem do obchodu se vším možným a ujal se mě mladík, který mi kolo pronajal. Můj nový dopravní prostředek vypadal úžasně, kolo s odpruženou vidlicí, přehazovačkami, v seniorské mluvě: dobrý kup, a navíc za 40€ do května (čti máje), byl bych blázen, kdybych to nevzal. Jenomže pak po vyjetí se ukázalo ono cenové úskalí. Na kole začala blbnout šlapadla a navíc ani výška sedadla neodpovídala výšce 194 cm vysokého Čecha – jednoduše řečeno kolena jsem měl málem u brady. Do školy jsem na něm dojel, ale představa, že na tomto kostitřasu budu brázdit pět měsíců joensuunské cyklostezky, byla příšerná. Zpět jsem, hezky po svých, zamířil k Uprchlíkům, že toto není to pravé ořechové. Naštěstí po desetiminutovém vysvětlování a následném dvacetiminutovém čekání jsem dostal mé fialové kolo se zadní brzdou na šlapadle, bez přehazovačky, bez ničeho, ale funkční. Nastavili mi výšku sedadla cca na moji velikost, já byl šťastný, neboť jsem konečně mohl šlápnout do pedálů a vychutnat si pětikilometrovou cestu domů.  

Toto je pouze můj začátek. Budu se snažit vás zásobovat jinými postřehy a příběhy. Ale i když jsem zatím na Erasmu druhý měsíc, říkám, že chybu jsem neudělal a opravdu pokud to jde, jeďte! V českých pohádkách máme většinou nějakého Honzu, který šel do světa na zkušenou, věřím, že i na Slovensku se najde nějaký Jano nebo Juraj, který šel navštívit dalekou zemi, aby minimálně vysvobodil princeznu. Proto neváhejte, zajděte na Erasmus oddělení, čekají tam na vás dvě úžasné paní koordinátorky, které vám se vším poradí, pomůžou a rádi někam odešlou, třeba do Finska, třeba jinam. :-) Jen vás prosím, Česká republika není Erasmus, vyberte si něco „exotičtějšího“. Nebojte, zvládnete to!