20.02.2019 16:12
Rubrika: Kultúra
Od: Šimon Krutil

Filmový denník

This is England, Taková je Anglie, režie Shane Meadows, 2006


Přinášíme čvrtý díl ze série filmových recenzí

 

Film je zasazen do první poloviny 80tých let na severu Anglie. Dobové reálie ve zkratce vykreslují již úvodní titulky filmu – událostí začátku dekády byla celým světem sledovaná svatba Lady Diany s následníkem trůnu, princem Charlesem. Británie je pod vládou konzervativců v čele s premiérkou Margareth Thatcher. Země i vláda se potýkají s obrovskou nezaměstnaností, která vede k mnoha sociálním nepokojům. Před několika málo měsíci skončila válka s Argentinou o Falklandy. Spojené království sice vyhrálo, cenou za vítězství však byla ztráta asi 250ti britských vojáků. Film vypráví příběh 12ti letého chlapce Shauna z jeho perspektivy. Shaun po smrti otce, který padl na Falklandách, žije v sociálně slabých podmínkách jen s matkou, ve škole je terčem posměchu a šikany. Netrvá dlouho a „ochranu“ mu nabídne parta starších skinheadských teenagerů, prostřednictvím jejich nepsaného vůdce Woodyho. Čas tráví poflakováním se po okolí, sem tam rozmlátí zařízení opuštěného domu, následují první večírky, seznamování s dívkami. Zlom přichází asi v polovině filmu, kdy se do party vrací z vězení Combo. Vyprofiloval se z něj nejen násilník a manipulátor, ale především rasista a ultranacionalista. Shaun jeho vlivu zcela podlehne, k jeho prozření dojde až poté, co frustrovaný Combo do bezvědomí zmlátí bývalého „spoluparťáka“ Milkyho jen proto, že je „Nigger“. Závěr filmu, kdy Shaun symbolicky odhazuje do moře vlajku sv. Jiřího, kterou uctívají členové britského ultra pravicového neo-nacistického uskupení the National front, je opatrnou nadějí, že názorově dospěl a cesta násilí vůči menšinám jeho cestou nebude. 

 

 

Pro mne nejzajímavějším aspektem tohoto filmu je poznání, že v době ekonomických propadů a krizí vždycky na určitou nespokojenou a frustrovanou sociální skupinu lidí zafunguje karta nesnášenlivosti vůči cizincům, imigrantům a vůči jinakosti vůbec. Argumenty proti přistěhovalcům jsou také totožné – „berou práci našim lidem, byli jsme podvedeni, před očima nám byla ukradená vlastní země, je třeba konat a vzít si naši zemi zpět“. Stejné argumenty jsou k slyšení i v dnešním Česku z úst SPD. Protiimigrační kartou se ohání i Viktor Orbán v Maďarsku, Robert Fico na Slovensku a podobná rétorika pomohla v nedávných volbách i rakouské či italské krajní pravici.