27.01.2019 21:38
Rubrika: Kultúra
Od: Šimon Krutil

Filmový denník

Tropa de Elite 2, Elitní jednotka 2, Vnitřní nepřítel, José Padilha, 2010


Přinášíme Vám třetí ze série filmových recenzí.

 

Jedná se o volné pokračování, kde ústřední postavou zůstává Nascimento z BOPE, elitní jednotky vojenské policie ve státě Rio de Janeiro. Divák se dovídá, že proti svému původnímu záměru (díl 1), kapitán Nascimento u BOPE neskončil, naopak, druhý díl jej nachází o několik let staršího a ve vyšší funkci, plukovníka. Poté, co velí brutálnímu a mediálně a politicky neobhájitelnému a zpackanému zásahu proti vzpouře ve věznici, je z funkce odvolán a převelen, lépe řečeno uklizen, do bezpečnostního odboru. Daří se mu však dále spolupracovat s BOPE a společně se jim povede eliminovat drogové bosy a jejich kšefty ve favelách. S čím však Nascimento nepočítal je skutečnost, že po vytlačení drogových mafiánů zaujme jejich místo bez zaváhání policie a v nekalých praktikách, výpalném, vydírání a praní peněz vesele pokračuje a dále rozšiřuje své pole působnosti. Korupce prorůstá do lokální politiky, ta je přímo a úzce spjatá s milicí a policií. 

Děj filmu se přenáší ze slumů a ulice do světa podnikatelů, politiky, médií a politického marketingu. Vidíme sice vizuálně méně akčních scén, téma je ale snad ještě výbušnější, než byly „pouze“ drogy. Nascimento, odhodlaný vše rozkrýt, se musí ve finále spojit s levicovým intelektuálem Fregou, kterémun se předtím pro jeho názorovou orientaci vysmíval a opovrhoval jím a vůči kterému jej pojí i soukromá zášť- jeho partnerkou se stala Nascimentova bývalá žena.

Korupce, politika, volební poradci, vražda novinářky, zametání stop – to vše oslovuje diváka velmi adresně, obzvláště v kontextu současného dění na Slovensku (vražda novináře Kuciaka, který jako investigativec pracoval na rozkrývání korupčních kauz propojených s vládnoucí stranou SMER -Sociálna demokracia, nedůvěra společnosti v policii a vůli vraždu vyšetřit, tlak na odvolání policejního prezidenta) nebo ve spojitosti se zastrašováním novinářů v Čechách (Kroupa, Kmenta, Slonková).

Ve srovnání s prvním dílem je Nascimento zralejší, ubylo jeho otevřené agrese, stále je to ale jihoamerický machista a egocentrik. Prošel cestou uvědomění si, že systém, který všemi prostředky, včetně extrémního násilí hájil, je zvrácený a postaví se ve finále otevřeně proti němu.

 

Z mého pohledu nejzajímavější a zároveň názorově nejkonzistentnější postavou je „pan lidská práva“, Che Guevarra chudých, Frage. Je příkladem vzdělaného, vyrovnaného, přesvědčeného a angažovaného levicového intelektuála, který má nejenom teoretické znalosti, ale v praxi umí postupovat uvážlivě, nekompromisně a fundovaně, aby prosadil spravedlnost.